Projektová výuka 3. – 4. září 2013: Jak bylo v Podoubraví

čtvrtek, 05 září 2013 | Napsal(a)  | Rubrika Přírodní vědy | Zobrazeno: 1184×

Sešli jsme se ráno ve vestibulu naší školy, zjistili jsme, že jsme všichni, nasedli do autobusu a vydali se vstříc zážitkům. V rámci našeho blokového vyučování biologie a­ zeměpis jsme se jeli podívat do sklárny v Josefodole a na další zajímavá místa našeho kraje. Ve sklárně nám milá paní průvodkyně vysvětlila, jak se liší sklo od křišťálu, ukázala hotové výrobky a zavedla nás i přímo mezi skláře. Viděli jsme výrobu dvoubarevných skleniček na víno. Pan profesor si dokonce vyzkoušel vyfouknout ze skla bublinu, a šlo mu to náramně. Potom jsme se přemístili do brusírny, kde paní malovala na sklo vzory a brusiči pak sklo brousili diamantovými kotouči. Když už jsme byli úplně sklenění, nasedli jsme zase do autobusu a pokračovali v naší cestě. Tentokrát jsme měli namířeno do Číhoště. Tato obec je známá ze dvou důvodů – číhošťský zázrak a geografický střed České Republiky. Právě u něj jsme se vyfotili, přečetli všechny tabule, které popisovaly, jak bylo toto místo vlastně vůbec jako střed ČR vyměřeno a zjistili, jak daleko je to na nejkrajnější místa naší republiky, nebo třeba do Prahy či Vídně. Měli jsme štěstí – zrovna ve chvíli, kdy jsme stáli ve středu naší země, jsme viděli na obloze tři druhy mraků. Byly v různých výškách a byla to zajímavá podívaná. V návštěvní knize jsme zanechali naše ctěné autogramy a už jsme si to zase frčeli autobusem. Cestou jsme pozorovali větrné elektrárny, nebo třeba oboru s jeleny.  Dojeli jsme do Chotěboře, kde byla naše poslední, zato ale nejdelší dnešní zastávka. Vydali jsme se totiž pěšky do obce Bílek. Nebyla to ale cesta jen tak ledajaká, šli jsme divokým kaňonem řeky Doubravy, což byla nádherná podívaná. Cesta začala v místě, které se jmenuje Točitý vír – voda tam má opravdu zvláštní proud, zatáčí se do víru. Protože pan profesor toho spoustu ví, měli jsme poměrně hodně zastávek – vždy jsme si odpočinuli a dozvěděli se něco nového o přírodě okolo nás. Poznali jsme nové druhy chorošů, kapradí, vylezli na Čertův stůl nebo třeba na vyhlídku Sokolohrady. Dalo to zabrat, ale pohled na přírodu divokého kaňonu seshora za to opravdu stál. Právě na Sokolohradech jsme i posvačili a pokračovali ve stejném duchu v naší cestě dál. Byla vyhlášena soutěž, kdo první objeví raka, dostane odměnu. A právě v této části cesty, kdy jsme šli úplně blízko řeky, jsme raky začali objevovat. Napočítali jsme jich alespoň 15 a jejich hledání nás tak pohltilo, že jsme párkrát skončili na zemi, když jsme místo pod nohy koukali do vody. S nadšením z klepetáčů jsme dorazili do Bílku, kde jsme na vlakové zastávce nastoupili do autobusu a jeli zpátky ke škole. Byl to krásný výlet plný zážitků a myslím, že do jednoho můžeme říci, že jsme rádi, že jsme si právě tento projekt vybrali.

Zaznamenaly a zpracovaly: Iveta Kocmanová, Klára Hájková, Eliška Lhotková, Tereza Štaubertová a Moravcová Zuzana.

Naposledy změněno sobota, 09 listopad 2013 15:06