Před sto lety... spolupráce s místním muzeem

středa, 03 leden 2018 | Napsal(a)  | Rubrika Společenské vědy | Zobrazeno: 263×

Před začátkem školního roku jsme na našich stránkách avizovali zapojení do školního projektu, v kterém se budeme snažit společně s humpoleckým muzeem zprostředkovat zájemcům o regionální historii různorodé příběhy z dob před sto lety. Tedy z dob Velké války, která měla být, podle tehdejších hlasů, také tou poslední v našich dějinách. 

U příležitosti 100 let konce tohoto konfliktu a vzniku ČSR vytváříme materiály pro zářijovou a říjnou výstavu Muzea Dr. A. Hrdličky. 

Společně se třídou 4.0 jsme „oživili“ 135 jmen humpoleckých padlých, jejich zajímavé příběhy (původ, povolání, cesty na frontu i smrt) chceme prezentovat na výstavě a zasadit tak jejich život a smrt do souvislostí první světové války, aby k nám tyto příběhy a pocity promlouvaly přes dalekých sto let a tato válka pro nás nebyla jen změť dat a politických dějin.
Třída 3.A vytváří „postery“ z české i světové literatury, které se dotýkají tématu první světové války. Posledním projektem pro výstavu je pak ediční zpracování válečných let humpolecké kroniky, na kterém postupně pracujeme s některými studenty 5.0 již od minulého roku.

Všechny tři části tohoto projektu se úspěšně přehupují do poslední třetiny práce. S některými dílčími výsledky vás i nadále budeme seznamovat.

  

 Jeden ze 135 příběhů vyhaslých životů…

Když procházíme po Horním náměstí v Humpolci, míjíme dnes pomník padlých, aniž bychom mu věnovali větší pozornosti. Původně byl postaven roku 1926 pro upomínku na vojáky humpoleckého okresu, kteří položili svůj život na bojištích první světové války. Někteří za Rakousko-Uhersko, někteří za budoucí republiku. Někteří na frontě ruské, jiní na italské, srbské, západní. Někteří zemřeli jako pozdější dobrovolníci na Slovensku, další v zázemí jako váleční invalidé. Některé z jejich příběhů se snažíme oživit pro výstavu muzea, abychom nezapomněli, že za 135 jmény se skrývají lidské životy, které nejsou nepodobny našim.

 

  

Jaroslav Lípa
1895-1919
Narodil se 16. května 1895 v Humpolci. Chodil do obecné školy v Zahrádce a do měšťanské školy v Humpolci. V devíti letech úplně osiřel. Když dovršil čtrnáctý rok věku, vyučil se od svého strýce Pěknice v Humpolci zahradnictví a potom navštěvoval pomologickou školu v Troji u Prahy. Po absolvování ústavu byl zaměstnán v Písku, potom v Praze a v roce 1915 byl odveden k dělostřelectvu a dostal se na italskou frontu k Assiagu. Zde při posunování děla byla mu rozdrcena pravá ruka. Byl poslán do zázemí, ale po vyléčení zůstala pravá ruka ochromená. Do fronty se již ovšem nevrátil, ale pobyl jako rekonvalescent v několika nemocnicích, kde se naučil dost obstojně psát levou rukou, až se octnul počátkem roku 1919 v nemocnici vršovické u Prahy, kde se roznemohl akutní španělskou chřipkou a dne 28. března 1919 zemřel.

Jest pochován na vinohradském hřbitově v Praze.

(27 let)

Naposledy změněno středa, 03 leden 2018 12:26